Pojedese na Kubu

Tak a je to tady definitivně rozhodnuto, jede se na Kubu a dokonce už se ví i kdy - to datum je 1. května jak symbolické. Neustále se mně hlavou honí myšlenky, jestli jsem se rozhodla správně, neměli jsme jet raději na Miami, kde bychom 14 dní leželi a oddávali jsme se pálícímu slunci? Mám strach, přítel si ze mě dělá srandu a doporučuje mě koupit si Labradorit, rozuměj šutr, který prý pomáhá proti strachu. Těch kamenů mám na rukou totiž málo, od té doby co se sestra zamilovala do knih o čakrách, nosíme celá rodina, jakési kameny na vyrovnávání čaker, nerozumím tomu, ale je hezké, když si někdo myslí, že vás náramek před něčím ochrání. Miluju ji.

(www.sibik.cz)

Jediné co si říkám, že to špatné se může stát kdekoli. Viděli jste film 96 hodin? Ne? Nedívejte se na něj, pak už nebudete nikdy chtít někam cestovat. 

Nuže na stole mě leží knihy o Kubě a španělský slovník, což oceňuje nejvíce přítel. Při každé volné chvilce otevírá Španělsky za 30 dní a nadšeně vyslovuje každou větu, kterou po půl hodině rozlouská. Zopakuje ji dvakrát, se španělsko-českým přízvukem, a když ji čte potřetí zřejmě si myslí, že poznám, co říká „Ne miláčku nepoznám!!“.  Nehledě na to, že už i na kocoura volá Amigos! 

Hledání informací o Kubě už je denní rutinou, máme se nechat očkovat a bude tam internet? Ano přiznávám se, jsem internetový blázen, patří  to prostě ke mně a sociální sítě už mě nestačí. Číst všude, že na internet můžeme zapomenout, mě ubíjí (a to se ani neptejte, jak tuto informaci pobrala mamka, představa, že se jí 14 dní neozvu, jí dohání k šílenství). 

(www.gerrypacher.ch)

Co mě ale vždy vykouzlí úsměv na tváři, jsou fotografie starých budov a amerických veteránů. Je to nádhera! Bez komentáře!