01 prosince 2016

Jak jsem se zamilovala





Přála jsem si, abych si z kolegů v práci nevytvářela přátelé, když pak v té práci skončíte, bolí to stokrát víc.

Když mi před půl rokem v mejlu přistál email od Jirky, jestli nechci zkusit pracovat pro Expando, velké naděje jsem tomu nedávala. Pamatuji si jak jsem scrollovala jejich stránkou a nechápala, co bych v takové firmě dělala. Po pohovoru mě to celé pohltilo, Jirka to prostě umí. Od prvního dne jsem si byla jistá, že jsem tam kde mám být. 

Do práce jsme chodila s úsměvem a vždy se něco nového naučila, od rozdělování feedu pro klienta, vaření krupičky pro celej kancl, až po držení třech šanonu společně s nákupem v jedné ruce a mobilem u ucha v druhé ruce.  Zamilovala jsem si jednotlivé lidi, zamilovala jsem si chvíle, když kluci přišli ze schůzek a vyprávěli, zamilovala jsem si naše rituály v podobně čtení horoskopu před začátkem dne a páteční poslouchání retro hudby. Milovala jsem zvuk počítače, který říkal co se kdy prodalo, i když jsem se vždycky hrozně lekla. 
Po čase jsem kanclu začala říkat domov. 
Byla to neuvěřitelně bláznivá, krásná a velmi poučná půlroční párty, nikdy jsem nezažila to, co v Expandu. Pracovat s lidma, který miluju na projektu, kterýmu všichni věří. Každý den mě nabíjel obrovskou energií. Trávili jsme spolu 24 denně, 7 dní v týdnů a to do slova, bez přehánění. 

Teď se to všechno změní, ale ty lidi, ty mi snad zůstanou, protože tady jsem nezískala jen skvělé kolegy, ale hlavně přátelé.

Děkuju


13 září 2016

Je čas zpomalit?



Stojím před zrcadlem a smejvám si poslední nánosy makeupu. Jsem unavená, celé tělo se mi chvěje a mám pořád ještě kocovinu z předešlýho dne. Musím si dát pauzu. Tohle už dál nevydržím. Dívám se na hodinky je přesně jedenáct večer, po třech týdnech snad nikdy nekončící jízdy, jsem doma před půlnocí. 

Za poslední měsíc se toho stalo tolik, že se mi to všechno slejvá do jednoho. Nikdy jsem nezažila tak intenzivní dny, jako právě tyhle. Někdy prostě máte kolem sebe zábavy tolik, že zapomenete taky odpočívat. 
Blížící se víkend sebou nese sliby o klidných večerech na gauči s knihou v ruce.
 Najednou je neděle chodím bosá po Praze ve tři ráno a v šest pak vítám Palmovku. jsem šťastná a hrozně unavená, jdu spát. Za dvě hodiny mi zvoní budík. 

Teď sedím si na gauči a vím, že dnes je ten den. Den kdy musím zpomalit. Mít přátelé je skvělá věc, ale někdy je to pekelně náročný.


A pak si uvědomíte co jste napsali a zjistíte, že konečně žijete. Díky.


31 července 2016

Začněte být šťastní!



Znáte ty momenty, kdy jste nejšťastnější na světě? Tak tohle je ten moment. 

Zastavila jsem se a dívám se na ruku, kde je obmotán provázek s balónkem na druhém konci. Chce se mi brečet. Cítím jak jsem v ten moment šíleně šťastná. Podívám se před sebe, kde mám ty nejskvělejší lidi, které znám. 

Jsem tolik vděčná, že je mám.

Život se mi teď mění každým dnem, nestíhám si ani uvědomovat jak moc báječnej ho mám a kolik skvělých věcí mě v poslední době potkalo. Mám chuť to všecko vykřičet do světa. Někdy se trochu bojím, že to zakřiknu, ale vážně si to nechci nechat pro sebe. Mám práci, která mě baví, skvělej kolektiv, nádhernej byt, úžasnýho kluka a kolem sebe lidi, který bezmezně miluju. Do jednoho. Nikdy jsem nic takovýho nezažila.
Život je najednou nějak snazší, stačí ho jen nebrat tak vážně a radovat se z maličkostí. A taky se smát! Pěkně od srdce. Nikdy jsem se nesmála tak moc jak za poslední dobu a za to můžou všichni ty skvělý lidi, který kolem sebe teď mám. 

Život je někdy pěkná sviňa, ale jen když mu to dovolíte. Začněte se víc smát a víc si užívat, jde to. Vážně. 


A jestli nevíte jak na to, napište mi a já vás nakazím!  


29 června 2016

Zase o změnách


To si  takhle jednou sedíte v Rígráčích a mluvíte o tom, jak byste nejradši zkusili a zažili úplně všechno a máte toho v hlavě tolik, že o tom ani nedokážete soustředěně psát na blog.
Chtěla bych vám povídat třeba o tom, jak se každej den nadchnu pro nový věci, jeden den vyrábím lapače snů a druhej den zase hledám buddhu na eBay. Jak si nemeju hlavu šamponem a už ani žitem, ale mejdlem. Jak jsem začala pít Manu a že zas začínám chodit na badminton. O tom jak s Jirkou máme web plnej hudby. A taky třeba o kávě a o copywritingovým světě. A tak jsem si řekla, že do toho prostě jdu.
Jenže tenhle blog je tak trochu spíš deníčkovej a asi ho tak chci i nechat. Je to taková moje vrbička. Tak jsme si vymyslela novej blog a třeba to bude blbost mít dva blogy a třeba taky ne, když já furt ráda něco zkoušim, vždyť mě znáte.

Tak čau TADY !


22 května 2016

Nezapomněli jste na něco?


Nezapomněli jste jaké to je být sámi se sebou?
Já trochu ano.

Vždycky, když se mě někdo zeptá jaké bylo moje nejkrásnější období, vždy jistě odpovídám: “ten půlrok v osmnácti mezi dvěma vztahy”. Nikdy mi, ale nedošlo proč to bylo tak moc báječné období.Byla jsem totiž sama. Nemusela jsem se ptát na to co ten druhý bude chtít, nemusela jsem se cítit provinile, když jsme šli někam kam on nechtěl, nemusela jsem u nákupu oblečení přemýšlet jestli se mu to bude líbit. Chodila jsem tam, kam se mi zachtělo. Myslela jsem si, že pokaždé když vstoupím do vztahu, tyhlety výhody prostě zmizí. Jenže až teď mi došlo, že to tak vůbec být nemusí. A víte kdy mi to došlo? No zase, když jsem byla sama. Tedy ne úplně. Na dva týdny se ze mě stala slaměná vdova a já mám teď spoustu času na to být jen sama. Ono je prostě občas potřeba být jen sám se sebou. Konečně můžete na chvilku vypnout, nechat myšlenky jen tak proudit a ono se tím mnohdy vyřeší tolik věcí a taky spoustu věcí pochopíte. 
Třeba to, že svobodnými můžeme být i ve vztahu.
Nelpěte tolik na partnerovi, ani on o to nestojí. Pokud v hlavě střádáte plán na úžasný víkend a přítel pak přijde s tím, že má jiné plány, nezlobte se na něj. Není to přeci jeho vinna. Pro příště mu to prostě úplně normálně řekněte, ať pak nejste zklamaný, když přijde na věc.
A až přijde zase ta chvíle, kdy můžete být jen sami se sebou, běžte na koncert na který by přítel nešel, ale vy po něm toužíte. Běžte do kina na pohádku pro děti, ani nevíte jak moc si u ni odpočnete. Vezměte si knihu a běžte si sednout do parku. Běžte se projít, zajděte do sekáče nebo na Letnou pozorovat skejťáky, jako to dělám já.


Ze začátku si možná budete cejtit trošku divně, ale nebojte, přejde to a pak si to prostě užijete!  



Follow by Email