Nejsem prostě standard

Nejsem ani trošku princezna a ani trochu vysoká, i když v mé hlavě si můžu představovat cokoli, vím, že to tak není. Bejvávaly chvíle, kdy jsem jen mlčky seděla u zrcadla a vyčítala si na sobě úplně všechno co jsem mohla a nejvíc to, že jsem malá. 

Buď máte štěstí a potkáváte ve svém životě lidi, kterým to přijde roztomilé, pěkné, možná trošku zvláštní , ale rozhodně ne divné...a nebo potkáte lidi, kterým se to nelíbí, protože mají v hlavě zažitý určitý standard, posmívají se vám, neustále vás uráží.

 Všem co mají tenhle handicap jako já, bych přála jen ty lidi v příkladu jedna, protože začínat žít s příkladem dvě, je těžké..hodně těžké. Až poslední roky mám kolem sebe (a neustále potkávám) lidi, kterým to přijde bezvadné, roztomilé a já zvyklá na nadávky ani nevím jak se na to vlastně odpovídá, když řeknou " Je ty si tak malá, to je pěkné"

 Čím víc žiju mezi tlupou pozitivních a vtipných lidí vím, že moje výška je i výhoda, sice nikdy neuvidím na koncert z šesté řady, ale najdou se tací co mě naopak nacpou dopředu, prý aby ta maličká taky viděla. Nebo nikdy neuvidím z fronty na panáka, kdo je za barem, ale místo toho se vecpu mezi lidi, kterým ani nepřijde, že je někdo předbíhá. 

I když  má tahle výška spousta nevýhod, vždycky si ráda připomenu všechny její výhody, protože život je moc krátkej na to trápit se věcma, který člověk stejně nezmění.