Možná můj první článek z mobilu, možná taky ne, možná ho nedopíšu a nebo nezveřejním.
Sedím v Šálku, nepobíhám, nezdravím vás u dveří, mám volný den a sedím na čtyřce. Mohla bych sedět doma koukat na filmy nebo si jen číst knížku, ale tady mi je prostě dobře, tady jsem stokrát víc doma, než doma. Tohle prostředí jsem si prostě zamilovala, i když tu pracuji pořád je to pro mě nejoblíbenější místo v Praze.
Možná bych se tímhle mohla vrátit k prvnímu článku o Šálku, který si spousta lidí vyložila asi jinak, než bylo myšleno. První den to byl stres, samota, hluk, nervozita a spousta angličtiny a nikdy se na tom nic nezmění, po deseti měsících je to pořád stres, hluk, spousta angličtiny, ale rozhodně ne samota, to co člověk získá upsáním se do doubleshot rodiny, je totiž víc, než jen pozice v životopise.
A i když jsou chvíle kdy si lezme na nervy, nemluvíme spolu a nejraději by jsme hodili zástěrou, víme, že pak nastanou situace, kdy všichni táhneme za jeden provaz. Provaz doubleshotu.
Zdroj fotografií: Pavel Cachro, Tashi Vondráček a já :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za všechny komentáře!