Všechny dny se mi teď prolínaj v jedno. Ráno vstávám, zalejvam si cascaru a doufám, že mě probudí. Včera jsem totiž šla spát ve čtvrt na čtyři, což se mi stalo snad poprvý v životě. Chvílu pracuju, čtu si novej Forbes a prolínám to s Malým pražským erotikonem od Patrika Hartla, slyšeli jste někdy jeho smích? Pusťe si Show Jana Krause kde byl, zaručuju vám půl hodiny smíchu a fakt, že ho budete milovat. Každou minutu kontroluju mobil, sociální sítě mě jednou dostanou do hrobu. Přemýšlím, zda jsem závislá na sítích jako takových, nebo na lidech s kterými si tam píšu. V pozadí mi hraje soundtrack z Love Again, kterej nemůžu dostat z hlavy! "Oh maybe.You don't have to kill so kind"
Musím začít pracovat, zapínám Spotify - Mood Booster mě vždycky zachrání. Vesele si ve Wunderlistu odškrtávám úkoly, které mám za sebou. Půlka je ven, jsem dobrá! To nejhorší si nechávám nakonec, jak jinak. Neustále mi oči blikaj na záložku kurzu tvůrčího psaní, na kterej jsou už jen dvě poslední místa a já přemýšlím, zda jedno neobsadím. Rozsvěcí se mi mobil, trhnu sebou. Klid je to jen Instagram.
Nedokážu se soustředit a napsat aspoň jednu normální větu.
Co to se mnou je?
Nikdy jsem nechodila spát tak pozdě, nikdy jsem nespala do desíti a nikdy jsem si nenechávala ty nejhorší věci na konec!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za všechny komentáře!