Jako vášeň, která hasne v kouři,
namačkaná bez ostychu, v zastup živočichů,
jako jas dálkových světel,
jako nad talířem večer mi mizíš.
a mizíš někde v dáli,
jsi láska, co mě škrtí, já na pokraji smrti,
ve svém paralelním světě
toužím po odvetě a křičím.
namačkaná bez ostychu, v zastup živočichů,
jako jas dálkových světel,
jako nad talířem večer mi mizíš.
a mizíš někde v dáli,
jsi láska, co mě škrtí, já na pokraji smrti,
ve svém paralelním světě
toužím po odvetě a křičím.
slyšíš ještě?...
OdpovědětVymazatSlova jsou jak kapky deště...
Pěkná to fotka ;)
souhlas :)
VymazatOh, KRyštofové, to já můžu. ^^ Fotka moc povedená.
OdpovědětVymazat