17 června 2013

Poprvé na Kubě

Pokud si myslíte, že Kuba vypadá jako z filmu Dirty Dancing 2, musím vás zklamat, přepych tam nenajdete, dokonce ani v hotelech. Hotely jsou velmi jednoduché a obyčejné, ale tím jsem začínat vlastně nechtěla.

Po 11,5 hodinách letu jsme se konečně objevili na Kubě, konkrétně letiště ve Varaderu, veselé oranžové barvy, hned poznáte, že nejste v Evropě.
*
*
 Letiště je malé, před vámi deset dveří a do nějakých prostě vstoupíte, před dveřmi na vás čeká nevrlá Kubánka, která zkontroluje jestli náhodou nejste podezřelí, nutí vás minutu koukat do kamery a pouští vás za zavřené dveře (VÝZVA!!), za zavřenými dveřmi jsou opět ženské, taktéž v hnědých uniformách a s krajkovými silonky (jiné tam k sehnání asi nejsou), ano všechny vypadají jako lehké děvy, sedící  na vysokých otáčecích židlích - nohu přes nohu. Španělsky něco zavrčí, oskenují a můžete dál. 
V tuhle chvíli jsem potřebovala na záchod, možná vás to nezajímá, ale pro mě to byla opět výzva, kubánské záchody, jaké asi budou?? Keramický záchod bez půlky prkýnka a za záchodem spousta kovových trubek s obrovskou matkou na vrchu, splachovadlo jsem hledala asi dvě minuty.
Zatím poklidné letiště se při východu ven změnilo v totální chaos, spousta lidí kříčící názvy hotelů nebo prostě jen taxi (slovo taxi, zde bohužel neslyšíme naposledy).
Zmateně jsme hledali někoho, kdo by mohl patřit k nám, všichni Češi se s příletem rozplynuli... Když v dálce zahlédneme ženu s obálkou naší cestovky hned pookřejeme a hlava nehlava běžíme k ní, když na nás promluví česky, oddechneme si.
Naskáčeme do taxíku s obálkou plnou instrukcí a tradá do hotelu. Cesta je osázená palmami a hromadou polorozpadlých domů. Mimochodem Kubánci běžně chodí po dálnici s rukou nahoře,tím dávají najevo, že kdyby je náhodou někdo chtěl vzít nebudou mít nic proti.
*
*
Hotel je krásný, obyčejný, skoro se tu cítím jako doma, výhled z vchodu na bazén je báječný . Po vysvětlení na recepci, že neumíme moc anglicky nám napíšou na obálku číslo pokoje a ukazují na prstech kolikátku zmáčknout ve výtahu. Hledání výtahu nám zabere asi 15 minut včetně pětiminutového smíchu, když ho nacházíme. Zmáčkneme trojku a čekáme asi 30 vteřin než se dveře výtahu zavřou, během pár sekund jsme ve třetím patře a opět 30 vteřin, než se výtah otevře. Hned před námi se objeví dřevěné dveře s číslem 7376, nejenže mě to okamžitě připomnělo maminčino telefonní číslo, ale s překvapením jsme zjistili, že je to i náš pokoj. Ačkoli viditelně hodně staré dveře, otevírají se na kartu nikoli na klíč.
*
*
*
Vchod do pokoje byl neuvěřitelný, nijak přepychový, který by se, jak se oba shodujeme, líbil nejvíc moji sestře.
První co, otevírám dveře na balkón sedáme na plastové židle, které známe z našich zahrad a házíme nohy na zábradlí. Výhled je neuvěřitelný, vsázím na to, že máme ten nejlepší.
*




7 komentářů:

  1. Nádhera!!! Těším se na další psaní ♥ Vaše Danuška

    OdpovědětVymazat
  2. jeeee úžasné také se těším na "další díl":-* Janča

    OdpovědětVymazat
  3. To by mě tak bavilo, chodit po dálnici s rukou nahoře. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Kuba je na mém TRAVEL seznamu, tak snad se mi jednou také poštěstí :)).

    OdpovědětVymazat
  5. I když Kuba nepatří mezi místa kam bych chtěla, teď bych jela hned, mám absťák po móři... Užij si dovču..

    OdpovědětVymazat
  6. super článek, nedávno jsem vyslechla vyprávění o Kubě a podle fotek co jsem i viděla fakt nádhera! i když dost úlet :)) jsem zvědavá na další dojmy!

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za všechny komentáře!