07 července 2015

Jak se pozná nejlepší kamarád/ka ?


Nejlepší kamarád/ka se jasně pozná podle zeleného ťuplíku, svítící vedle jména na facebooku, který jasně říká, že je tu pro vás kdykoli, kdy si jen zamanete. Když začnou vedle jména ještě zvesela lítat tři tečky, šílíte blahem, že mu/ji nemusíte psát jako první.
Takovejch nejlepších přátel pár mám. ("Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít") Mám je vždycky pečlivě seřazený vedle sebe na liště ve spodní části stránky, tak jedině jsou pod moji kontrolou.
Když mám hodně špatnou náladu nebo naopak šíleně dobrou, když mám bláznivej nápad, kterej si myslím, že je nerealizovatelnej, to pak hypnotizuju třetí políčko zleva a hned jak se objeví zelený puntík, terorizuju ji svýma pocitama a nápadama. Tahle holka je moje osobní psycholožka. Její pravidelná dávka energie je k nezaplacení.
 Zelenej puntík u mojí dvorní fotografky, na kterou jsem ji pasovala po tom, co mi udělala novou profilovku na fejsbuk, protože nová profilovka je základ všeho, tak tý píšu kdykoli, i když tam ten zelenej puntík není. Píšu ji ve stavu, kdy vůbec nevím jakou náladu vlastně mám a jsem tak nějak nesvá. Zbožnuju ji hlavně proto, že mám pocit, že ona přesně ví co cejtím v danej moment a zamilovala jsem si ji ještě dřív, než se stala moji "sestrou".
Když pro změnu zazelená puntík u mých Ostravaček, co jsou spíš už Pražačky, znamená to, že se přepnu do módu ironie, trochu sarkasmu a posilování břicha smíchem právě začíná. Můžu jim napsat kdykoli, když chci na kafe, na zmrzlinu, klidně i na šlapadlo nebo sbírat bylinky s hledáním vnitřního klidu dohromady.
 Mezi všema těma ženskejma mám i dva chlapy, protože svět přeci jen musí být trochu v rovnováze.
 Ten jeden má zelenej puntík téměř pořád a pokud tam není, stejně mu tam napíšu, protože to buď jen předstírá a nebo si to přečte za chvíli. Tomu nikdy nenapíšu jak se má (promiň Jirko!), protože mě to vlastně ani nikdy nenapadlo (Jirko, jak se máš?). Jemu píšu vždycky, když potřebuju cokoli. City spolu ale moc nerozebíráme,  protože s bráchou tohleto většinou prostě neřešíte a on prostě takovej brácha je. Tak nějak zapadl do naší rodiny, ani nevím jak. Nejčastějc si píšeme, když nám chtějí zase změnit číslo linky, když jeden z nás upeče koláč, když najdeme nějakou dobrou hudbu, když mu koupím ZASE novou košili v sekáči, když chci aby v rádiu pozdravoval všechny Šárky, nebo když si prostě potřebujeme jen postěžovat na to, co nás kde bolí, nebo když nás zase někdo zatraceně štve. Vím o něm snad všechno, stejně jako on o mně.
O tom druhým zase nevím skoro nic. Znám z fotek místo kde žije, kde pere prádlo a na kolik ho pere, protože to je mezi přáteli dosti důležitá informace. I přes to všechno, že o něm nevím nic, mám pocit, že mu můžu říct cokoli. Někdy toho na něj valím tolik, že se bojim, kdy mě začne ignorovat. Ale on si to asi vážně čte, protože pak vždycky odpoví tak trefně, že mě to dostane. Vždycky ví co odpovědět, vážně nechápu jak to dělá. A když mně pak pošle fotky ze svého okolí zářím štěstím, protože to prostě zbožňuju.


A jak poznáte nejlepšího kamaráda/ku vy?




P.S. Neberte to zas tak vážně, asi mám trochu úpal z tepla.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc za všechny komentáře!

Follow by Email