Rána

Dnes jsem se probudila v půl šestý, ten pohled z okna za to stál. Miluju, když vstanu takhle brzy. Užívám si každý vteřiny, kterou mám pro sebe. Uvařím si čaj a u okna hladím kočku. Pozoruju lidi a přemýšlím, kam asi chodí do práce. Jdu do pekárny, pak do metra C. Na Florenci nastoupila starší paní, měla sluchátka v uších a po výstupu a nástupu všech, když se rozlehne ticho a slyšíte jen zvuk metra, se po vagonu rozezněli Kryštof. Každý se otáčel, mračil. Kdo si to mohl dovolit takhle jim rušit jízdu metrem, zrovna když se v myšlenkách utápěli ve své ranní depresi. Ta starší paní si tam stála, pohupovala si nohou a měla je všechny u zadku, ona si takhle užívá ráno a co. A já jsem se jen pousmála do své podzimní šály a věděla jsem, že ráno mi náladu nikdo nezkazí. Užívejte si rána naplno. Během dne vám totiž někdo může změnit náladu lusknutím prstu, ale rána, ty vám nikdo nevezme..