Dnes jsem se
probudila v půl šestý, ten pohled z okna za to stál. Miluju, když
vstanu takhle brzy. Užívám si každý vteřiny, kterou mám pro sebe. Uvařím si čaj
a u okna hladím kočku. Pozoruju lidi a přemýšlím, kam asi chodí do práce. Jdu
do pekárny, pak do metra C. Na Florenci nastoupila starší paní, měla sluchátka
v uších a po výstupu a nástupu všech, když se rozlehne ticho a slyšíte jen
zvuk metra, se po vagonu rozezněli Kryštof. Každý se otáčel, mračil. Kdo si to
mohl dovolit takhle jim rušit jízdu metrem, zrovna když se v myšlenkách utápěli
ve své ranní depresi. Ta starší paní si tam stála, pohupovala si nohou a měla
je všechny u zadku, ona si takhle užívá ráno a co. A já jsem se jen pousmála do
své podzimní šály a věděla jsem, že ráno mi náladu nikdo nezkazí. Užívejte si
rána naplno. Během dne vám totiž někdo může změnit náladu lusknutím prstu, ale
rána, ty vám nikdo nevezme..
Po dlouhé době jsem zabrousila na Tvůj blog a ráda vidím, že jsi stále aktivní. Měla jsem Tvé články ráda. Nezbývá mi nic jiného než to dohnat :)
OdpovědětVymazatUnknownie.blogspot.cz - Life Abroad