V hlavě jsem měla zmatek, nevěděla jsem co je správně, co je špatně. Co je, co bylo a co bude? Měla jsem pocit, že můj život nedává smysl, že si na mě někdo zasedl a teď si mě užívá. Vyčítala jsem si všechno, co jsem kdy v životě udělala. Nevěděla jsem jak bojovat sama se sebou.
A pak jsem najednou potkala kamaráda, kamaráda, kterého jsem neviděla tři roky. Usmál se a najednou to bylo jako vytržení z toho mýho světa. Povídala jsem si s ním, byť jen pár minut. Povídali jsem si vlastně skoro o ničem a vlastně skoro o všem. A pak odešel. A mně pak najednou všechno došlo. Z "bezvýznamného" člověka, se stal někdo kdo mi pomohl, i když o tom ani nevěděl.
Ačkoli některé věci prostě bolí, posouvají nás dál. Díky těmhle věcem se cítím silnější, odvážnější.
Možná ještě nejsem úplně šťastná, ale vím, že je to správná cesta.
<3 mam to ted stejne.
OdpovědětVymazat