12 května 2016

Začít žít


@jirkastefl

Když jsem byla ještě základková, záviděla jsem ségře, jak moc už je dospělá, když chodí na střední a že si vlastně může začít dělat co chce, že nemá žádný pouta a může začít žít. Když jsem byla stejně stará jako ona, záviděla jsem ji, že teď pracuje a že teď už určitě může začít žít. Teď, když jsem zase stejně stará, vím, že začít žít můžu kdykoli.

Ono si furt lidi chtějí nechávat ten čas na “začít žít” někdy na později a myslej si, že čím víc ho odsouvaj tím víc ho pak budou jednou mít, jenže takhle to nefunguje, že jo?
Pojem začít žít, ale nemusí nutně znamenat dát výpověď v práci a odjet do Nepálu hledat vnitřní klid (to neznamená, že to zavrhuju, to je taky skvělej způsob, ale ne jedinej). Prostě se jen stačí hecnout a říct si co doopravdy chcem. Říct ne, napsat! Věděli jste, že ta stokrát omílaná rada “napište si to na papír” vážně funguje? Já to zjistila až nedávno. Když nad něčím přemýšlíte, je to fajn, ale dost možná s tím nikdy nikam nepohnete. Jakmile to ale napíšete, už pro to něco děláte, je to černý na bílým, vlastně už nejde ustoupit. Ono se do těch změn někdy moc nechce, co? Znamenalo by to totiž, vystoupit z toho svýho vyhřátýho hnízdečka a začít vážně kopat sám za sebe. Jenže ono to za to stojí.



Začněte dělat věci, po kterých toužíte, a doteď jste je neudělali, protože jste se báli.

Po malých krůčcích, jako já.
Jde to. No vážně.
Stačí jen začít žít.



2 komentáře:

  1. Super článek, Šárko....a kde teď vlastně žiješ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Teďka jsem Pražanda, už třetím rokem :)

      Vymazat

Děkuji moc za všechny komentáře!