22 května 2016

Nezapomněli jste na něco?


Nezapomněli jste jaké to je být sámi se sebou?
Já trochu ano.

Vždycky, když se mě někdo zeptá jaké bylo moje nejkrásnější období, vždy jistě odpovídám: “ten půlrok v osmnácti mezi dvěma vztahy”. Nikdy mi, ale nedošlo proč to bylo tak moc báječné období.Byla jsem totiž sama. Nemusela jsem se ptát na to co ten druhý bude chtít, nemusela jsem se cítit provinile, když jsme šli někam kam on nechtěl, nemusela jsem u nákupu oblečení přemýšlet jestli se mu to bude líbit. Chodila jsem tam, kam se mi zachtělo. Myslela jsem si, že pokaždé když vstoupím do vztahu, tyhlety výhody prostě zmizí. Jenže až teď mi došlo, že to tak vůbec být nemusí. A víte kdy mi to došlo? No zase, když jsem byla sama. Tedy ne úplně. Na dva týdny se ze mě stala slaměná vdova a já mám teď spoustu času na to být jen sama. Ono je prostě občas potřeba být jen sám se sebou. Konečně můžete na chvilku vypnout, nechat myšlenky jen tak proudit a ono se tím mnohdy vyřeší tolik věcí a taky spoustu věcí pochopíte. 
Třeba to, že svobodnými můžeme být i ve vztahu.
Nelpěte tolik na partnerovi, ani on o to nestojí. Pokud v hlavě střádáte plán na úžasný víkend a přítel pak přijde s tím, že má jiné plány, nezlobte se na něj. Není to přeci jeho vinna. Pro příště mu to prostě úplně normálně řekněte, ať pak nejste zklamaný, když přijde na věc.
A až přijde zase ta chvíle, kdy můžete být jen sami se sebou, běžte na koncert na který by přítel nešel, ale vy po něm toužíte. Běžte do kina na pohádku pro děti, ani nevíte jak moc si u ni odpočnete. Vezměte si knihu a běžte si sednout do parku. Běžte se projít, zajděte do sekáče nebo na Letnou pozorovat skejťáky, jako to dělám já.


Ze začátku si možná budete cejtit trošku divně, ale nebojte, přejde to a pak si to prostě užijete!  



20 května 2016

Život je jedna velká jízda





Někdy se věci dějí tak rychle, že ani nevíte, že se dějí.
To se mi stalo v posledním měsíci, když si to všechno shrnu, říkám si, kdy se to všechno stalo?

Konec v jedné práci, hledání práce druhé, spousta emailů, telefonátů a osobních setkání. Nespočet nabídek práce a rozhodování se, jakým směrem se teď vrznu. Zůstanu tam kde jsem si jistá v kramflecích nebo se hnu a vystoupím z tý mojí pohodlný zóny? Rozhodnutí postavit se na vlastní nohy. Do toho neustále poslouchat KLÁRU. Ta mi vždycky zvedne náladu. Spousta hádek a usmiřování, protože jsem prostě nebyla ve své kůži. Nemoc. Nechuť cokoli měnit. Otrava se střídala s vlnama štěstí.
No a pak mi začali vrzat boty, podle babičkovských rad na Google to prý znamená přísun peněz! S úsměvem na rtech jsem si řekla, že se není čeho bát.
Koncert Marpo. Zamilování na první pohled.
Všechno dobrý. První práce v kapse, i když těžší než jsem si myslela. Tolik probrečených nocí, ale jedu dál. To dám. Druhá práce v kapse. Obklopila jsem se skvělejma lidma. Tady je to boží. Jsem tu správně. Rozhodnutí, že s kamarádem oprášíme náš starší projekt. Spousta kurzů, akcí, přednášek. O víkendech vrácení se za kávovar. Nákup knížek, který nestíhám číst. Objevení toho jak skvělý je mít ve sluchátkách podcasty. Poslouchání inspirativních rozhovorů a angličtiny nonstop. Zapsání se na živnosťák. Strach, vzrušení, pro mě velkej krok. Nikdy jsem se necítila jistější. Rozhodnutí, že se ze mě na měsíc stane minimalista, protože je třeba se zase stěhovat. Hledání bytu je teprve přede mnou a bude to zase jízda, jako vždycky.

Zvládnu to. Vím to.
Jsem mnohem silnější než před rokem, než před měsícem, než včera.



12 května 2016

Začít žít


@jirkastefl

Když jsem byla ještě základková, záviděla jsem ségře, jak moc už je dospělá, když chodí na střední a že si vlastně může začít dělat co chce, že nemá žádný pouta a může začít žít. Když jsem byla stejně stará jako ona, záviděla jsem ji, že teď pracuje a že teď už určitě může začít žít. Teď, když jsem zase stejně stará, vím, že začít žít můžu kdykoli.

Ono si furt lidi chtějí nechávat ten čas na “začít žít” někdy na později a myslej si, že čím víc ho odsouvaj tím víc ho pak budou jednou mít, jenže takhle to nefunguje, že jo?
Pojem začít žít, ale nemusí nutně znamenat dát výpověď v práci a odjet do Nepálu hledat vnitřní klid (to neznamená, že to zavrhuju, to je taky skvělej způsob, ale ne jedinej). Prostě se jen stačí hecnout a říct si co doopravdy chcem. Říct ne, napsat! Věděli jste, že ta stokrát omílaná rada “napište si to na papír” vážně funguje? Já to zjistila až nedávno. Když nad něčím přemýšlíte, je to fajn, ale dost možná s tím nikdy nikam nepohnete. Jakmile to ale napíšete, už pro to něco děláte, je to černý na bílým, vlastně už nejde ustoupit. Ono se do těch změn někdy moc nechce, co? Znamenalo by to totiž, vystoupit z toho svýho vyhřátýho hnízdečka a začít vážně kopat sám za sebe. Jenže ono to za to stojí.



Začněte dělat věci, po kterých toužíte, a doteď jste je neudělali, protože jste se báli.

Po malých krůčcích, jako já.
Jde to. No vážně.
Stačí jen začít žít.



08 dubna 2016

No Poo aneb žito na hlavě


pinterest.com

Možná si klepete na čelo, ale je to tak. O metodě No Poo jste už určitě slyšeli, někteří z vás už i jistě zkusili, ale tohle prostě není pro každého. Dlouho mě trápily zplihlé vlasy a šampony na objem nepomáhaly, někdy spíš dělaly přesný opak. Zkoušela jsem si mýt hlavu jen vodou, ale na to abych to dotáhla dokonce mi chyběla jedna věc a to trpělivost, kterou prostě moc nemám. No a když jsem narazila na to, že se dá hlava mýt i moukou, řekla jsem si, že nemám přeci co ztratit. 
Něco málo jsem si o tom našla, ale zase ne moc, přeci jen ta moje trpělivost, že? A tohle mi pro začátek stačilo.

Žitná mouka obsahuje spoustu vitamínů, betakaroten (hydratace vlasové pokožky,vzabraňuje předčasnému stárnutí buněk a chrání vlasové vlákno ), lutein (ten je sice perfektní na zrak, ale taky ničemu neuškodí),vápník, draslík, mangan, selen a zinek, tohle kombo podporuje růst vlasů a regeneraci vlasové pokožky. 
A tohle všechno najdete v obyčejný žitný mouce za dvacetosm korun.

Jenže, na začátku je vždycky nějaký “co když", znáte to!
      1. Co když na sebe budu sama koukat jako na blázna, páč si matlám na hlavu mouku.
      2. Co když lidi budou koukat na mě jako na blázna, když jim o tom řeknu. 
      3. Co když bude kolem toho spoustu práce navíc (než se to připraví a bla bla).
      4. Co když budu vonět jako chleba vytaženej z pece (ta vůně je krásná, ale nechci ji na hlavě)
      5. Co když to stejně bude k ničemu, protože mě už přece nic nepomůže.

A jak to nakonec dopadlo? Ano, poprvé to bylo divné. Koukáte na to a říkáte si jak si to dát asi na tu hlavu, ale je to prosté. Představte si, že si na hlavu dáváte spíš masku než šampón. Příprava je víc jednoduchá, než jsem si myslela. V koupelně už mám dózičku s moukou a vedle ni misku se lžičkou, před sprchou jen dám dvě lžičky mouky do misky, přidám trochu vody, zamíchám a tadááá, směs je hotova asi za 46 vteřin.

Po nanesení na hlavu trochu vmasíruju (spojte si příjemné s užitečným) a nechám chviličku působit, ano chviličku znamená chviličku, takže cca. 2minutky. Teď vlastně přichází nejtěžší a zároveň nejpříjemnější část. Všechno teď musí dolů, pokud jste zvyklý stát pod sprchou minutku, na spláchnutí mouky počítejte aspoň se čtyřma, což je vlastně skvělý jen tak stát pod horkou vodou 😃 

Nu a je hotovo, vysušit a mrknout do zrcadla, už teď poznáte rozdíl. Čím déle budete tohle praktikovat, tím víc si na celý proces zvyknete a bude vám připadat úplně normální tak, že o něm dokonce začnete mluvit před svým klukem a pak i na veřejnosti. A pokud vás to celé ještě nepřesvědčilo, schválně si takhle zkuste mýt hlavu, třeba týden a pak přejděte znovu na svůj oblíbený šampón a poznáte ten rozdíl. 

Jo a ještě něco navíc! Tím, že jsou vlasy zdravější, jsou taky pevnější a účesy teď drží mnohem lépe. 
Tak pojďte do toho! :)



23 března 2016

Jaro, je to v suchu!


Nevim jak vy, ale já už cejtim jaro úplně všude, což je asi normální, páč jaro je tady!! Po každý, když ráno vstávám a vidím sluníčko, mám chuť tančit a usmívat se a taky si vzít sukni a jarní bundu, čehož později hrozně lituju, že jo! Přece jen se tam ta nula na teploměru občas objeví. Ale už můžu s klidným srdcem nosit v batůžku sluneční brejle a občas si je dokonce i nasadit a pak už je to tutovka. Jaro, je to v suchu, zima už nemůže, zima už nemůže. 

Jenže každej den není posvícení a někdy to s úsměvem na rtech prostě nejde. Buď ráno leje jako z konve nebo jsem třeba v noci nemohla vůbec spát a nebo za to všecko může ta jarní únava. Co potom? Jak si udělat den hezčí i přes to všechno? 

Všechno začíná u budíku. Zvuk budíku tolik ovlivní náš den! Jistě znáte ten pocit, když ráno uslyšíte nějakej song a pak ho po celý den ne a ne vymazat z hlavy.
Takže! Dávejte si na budík písničky, které jsou povzbuzující a milujete je. Ale pozor! Měňte je a čím častěji, tím lépe. Nezprotíví se vám. Co třeba Be Ok od Ingrid Michaelson, Fireflies od OwlCity, Any Way You Want It od Journey nebo profláknutá pecka Happy od Pharrell Williams (milujete ji, neříkejte že ne, nikdo vám to nevěří!)

Když už šmátráte po budíku a vypínáte ho, zapnetě si tam rovnou nějakej playlist. Já třeba miluju na Spotify Wake Up Happy, Have a Great Day nebo Song to Sing in the Car. Hudba zmůže moc, i když se probudíte rozespalý a utahaný, jakmile uslyšíte Walking On Sunshine, den se promění.
Hudba hraje, ale klidně zůstaňte chvíli ležet a jen se pořádně protáhněte a nebo v rytmu songu začněte tančit. Endorfiny se jen pohrnou!

A pak se vrhněte po vodě! Voda, voda, voda. Tolik omílané téma, co? Jenže ono na tom něco bude, začněte den vodou. Prostě to udělejte, třeba vás pak taky zázračně přestane bolet hlava.
Je super si každé ráno zpestřit nějakou změnou, aby se vám ty rána taky neomrzela, že jo. Otevřete si u snídaně místo sociálních sítí knížku, pozorujte lidi na ulici a zalévejte u toho květiny. Jeďte do práce úplně jinou trasou než obvykle nebo aspoň vystupte o zastávku dřív a zbytek dojděte, kupte si po cestě květiny na stůl a usmívejte se, to dělá nejvic! 


Rána jsou skvělá, jsou jen vaše, ty vám nikdo nevezme.